O obci
Kopřivná se rozprostírá podél silnice mezi Šumperkem a Hanušovicemi, vznikla jako čistě zemědělské sídlo. Území obce má podhorský až horský charakter a vzhledem k terénním a klimatickým podmínkám byla výroba zaměřena na obilí, brambory a chov skotu včetně pastevectví.
Vývoj sídla byl ovlivněn jednak blízkostí Hanušovic a Šumperka, jednak poválečným odsunem německého obyvatelstva a následným dosídlením. Blízkost větších center částečně podvázala rozvoj občanské vybavenosti, dosídlení mělo však mnohem dalekosáhlejší důsledky. Počet obyvatel dosahuje dnes pouze třetiny předválečného stavu. Došlo k demolicím celé řady obytných objektů a především tak k zániku řemesel, služeb a další občanské vybavenosti.
Historie
V písemných pramenech se Kopřivná poprvé připomíná v roce 1414, kdy byla součástí bludovského panství.
Vesnice až do počátku 18. století používala jen německý název Geppersdorf, odvozený od osobního jména lokátora Geppera (od Gebharta) ve významu "Gepperova ves". Při počeštění jména bylo počáteční Gepper uměle spojeno s českým kopř-, proto od roku 1846 je obec uváděna jako Kopřinov, což bylo snadno přikloněno ke slovu „kopřiva". Od roku 1881 se ves nazývala Kopřivnov a teprve od roku 1924 Kopřivná.
Obec užívala pečetní znamení v podobě radlice provázené po stranách důtkami a krojidlem. Tento znak byl v 18. století obklopen následujícími písmeny - GMSADGMGD, ve starém způsobu psaní Gemein Sigill aus der Gemein Geppersdorff, tj. v překladu: obecní pečeť obce Kopřivná.
Trvalou součástí Kopřivné je od poloviny 19. století osada a katastrální obec Lužná (do roku 1949 Velvíz, německy Pföhlwies). Úřední český název je odvozen od slova luh ve významu "háj, lesík na bažinaté, nížinné půdě". Lužná měla jako pečetní znamení třílístkový jetelový list, který byl orámován nápisem SJGJLLDGEMEJNWS, v překladu: pečeť obce Weis. Tato pečeť se nedochovala.
ZAJÍMAVOSTI OBCE A PAMÁTKY
Kopřivná, která je vsazená do pěkné malebné krajiny může nabídnout plno pěkných a turisticky poznávacích stezek. Máte možnost se vydat do osady Prameny či do nedalekých Velkých Losin. Dále za zmínku stojí Nový hrad, který je dochovaným zbytkem někdejšího královského sídla nebo kostel Nejsvětější Trojice a Kaple.
Kostel Nejsvětější Trojice
V roce 1964 byl zapsán do seznamu kulturních památek. Poprvé se připomíná v roce 1594. Za faráře F. Steinbocka, který zde působil v letech 1710-1750 byl kostel natolik zchátralý, že bylo nutno v roce 1747 přistoupit ke stavbě kostela nového.
Stavbu prováděl velkolosinský stavitel G. Weiter. Pod jeho vedením vyrostl jednolodní farní kostel s polygonálním závěrem, vestavěnou kvadratickou věží s volutovými štíty a předsíní. Věž zdobí mohutný železný kříž a zvony do kostela byly darovány bratry Storeckovými z Brna.
Součást areálu kostela tvoří hřbitov se čtyřmi kaplemi a branami v ohradní zdi. Na vnitřní výzdobě se podílel uničovský rodák I. Odrlitzky, jehož rokokové fresky na valené klenbě i oltářní obrazy včetně hlavního oltářního obrazu Nejsvětější Trojice ideálně doplnily celkovou dispozici kostela.
Plastiky zhotovil I. Günter, rodák z Horní Ralce, představitel a dovršitel jihoněmecké rokokové skulptury. Velkým skvostem jsou barokní varhany, které mají 792 píšťal a 20 regustrů. Původně byly poháněny měchy se šlapacím zařízením a roku 1937 na nich byla provedena generální oprava.
Polní kaple
Stojící nad obcí, je obdélníkového půdorysu s lichoběžníkovým štítem. Fasáda je členěna na pilastry s římsovými hlavicemi. Jedná se o drobnou rustikální klasicistní architekturu z přelomu 18. a 19. století. Její lomenici zdobí železný kříž s dvojitým příčným břevnem.
Nový hrad
Zřícenina Nového hradu je ukryta v lese. Stojí na skále v nadmořské výšce 527 m n. m. Objekt je v pramenech poprvé doložen v roce 1374 a v roce 1504 je uváděn jako pustý. Z původního hradu s předhradím se dochovaly zbytky hradeb s hranolovými baštami a příkopy, válcová věž a fragmenty obytného paláce. Jedná se o významný doklad vývoje středověké hradní architektury.